JINÁ LITEVSKÁ PÍSEŇ.

Že za les jel jsem ku své dívce,

to otec starý nevěděl,

prach na rouše a na brůničce

však tajemství mé pověděl.

Ó nekárej mě, otče starý,

dnes přivezu svou nevěstu,

hle, hrabe již můj koník jarý,

dej požehnání na cestu!

Když o půlnocí jsem se vrátil,

tu starý otec ještě bděl,

byl modlitbou si chvíli krátil,

teď v ústrety mi k vratům spěl.

A tázal se: Kdo nocí temnou

ti, synu, svítil na cesty?

– Dvě jasné hvězdy jely se mnou,

dvé zlatých zraků nevěsty!