Jiná meditace.

Ať rozdrtit se snažíš hmoty tvar,

ať rozmělníš, ať obrátíš ji v žár,

ni o píď méně nebude ji v světě,

pro věčný čas,

byť v jiném rouše, jiné na planetě

dál trvá zas.

Tak rovněž ty, má duše, nezhyneš,

ty zas až k Bohu zpět se přivineš:

ty kapko vláhy v číšku zachycená,

až pukne číš,

v tůň božství sterým proudem pohaněna

se navrátíš.

A s tebou splynou znovu v jeden duch

tvá milenka a přítel tvůj a druh

i ti, jež tisknout nedáno ti k ňadru,

vše najdeš v ráz,

neb celý vesmír poznáš v jeho jádru

jsa Bohem zas.