JINÁ PÍSEŇ.

By Antonín Sova

Když bez slz jsou oči a šustíme

dny bezradostnými jak listí,

mrou chvíle, jež nemají lásky mé

ni nenávisti,

klid bez mraku znepokojivý

když sluncem vše na prach suší,

mrak čekám, den neklidný, bouřlivý,

blesk prožehnouti duší.

Ten osvítí všecko do dáli,

že uzřím z mlhy a deště

kdož láskami mými se zklamali,

se naposled ohlédnout ještě.