Jinak na to.

Ach můj rode přeubohý,

síla tvá je skuta,

a ty jenom slzy pláčeš

na ta hrozná púta!

A ty pořád: „Zvolna, děti,

rez z těch slzí bude:

my zas posléz po stoletích

budem volni všude!“

Můj slovenský, důvěřlivý,

holubičí rode!

rez on žebrák prachorobný

pouta neuhlode,

a kdybys ho denně pojil,

jako mračno duby –

staroch je to, slabo hlode

krvavými zuby.

Musíš na to jinak věru!

Z mysli kalných mraků

živé střely metej v pouta

ohněm sivých zraků;

slzou jenom přikal trochu –

a když budou žhavy,

napni sílu, roztrhni je

o sveřepé hlavy.