Jindy a nyní.

Když jsem nevinně se ještě na svět díval,

Jako dítě – jak jsem tu byl přešťastný!

Teď, co znám mrav lidstva lichý, hanebný,

Teď již svět mi není tím, čím jindy býval.

O! jak rád bych vesele a líbě zpíval,

Kdyby smutek s věkem mým tak neshodný

Nekalil mou duši, a já překrásný

Sen ten ještě snil, jak jsem jej jindy sníval!

Však i obrazy ty, ježto teď ve zdání

Zlomyslně Somnus přede mnou pohání,

Neděsí mou mysl strastí zkoušenou;

Neboť vím, že strašné příšery ty jednou,

Jenž mě v mojich snech teď děsí, jistě zblednou,

A že krásní dnové světla nastanou.