JINÉ ČASY, JINÉ PÍSNĚ.

On, realista, plá pro všechny sporty,

v svých názorech je krajním velice,

a ona tango zbožňuje a dorty

a posílává hercům kytice.

A květen sved je, večer plný krásy,

park voněl, hvězdy plály v modré tmě –

na gymnasium ona stýskala si,

on o sportu jí mluvil odborně.

Ach, láska, láska! On vždy hleděl stranou –

co její marně toužil, dychtil ret –

a potom začal chodit na kopanou

a opustil těch jejích patnáct let.

Tu pojala ji demonická pýcha

a nacvičila úsměv v zrcadle:

„Mě přejel život,“ důsledně teď vzdychá

a říká vyžile to, uvadle.