Jiné renouveau

Rozhučela se Svitava kalná a rozvodněná,

že břehy nestačí nikterak špinavě hnědému proudu.

Své jehnědy z vody zdvihají keřiska potopená.

Záchvěvy roztávání vzrušují zmrzlou hroudu.

Rozhučela se Svitava kalná a rozvodněná.

Je ve vzduchu naděje plno a cudných paprsků března,

jak by mi po boku kráčela s nesmělou láskou žena,

jež tuší, že dnes první prchavé polibky sezná.

A před lesů tváří tichou a jakoby lhostejnou ještě

teď vzpomínám si, že včera ve městě, kde soumrak splýval

a ulicemi mrholil prach tesklivého deště,

kdes v parku nadobro setmělém kos roztouženě zpíval – –

Starého básníka knihu že opět otvírám, zdá se,

čtu upejpavé sloky, jež nervů nerozdrásají,

sentimentální nádech tkví na jejich nezralé kráse,

v unylou mdlobu srdce i mozek uspávají...