JINOCH, JENŽ SE USMÍVÁ

Má červeň osudnou, jež usmívá se přeci;

hluboko v oči zříš a nedostoupíš dna.

Má lásku neklidnou, opojen krásou věcí,

Za světlem očí těch záhadná číhá tma.

Tak stojí zamyšlen uprostřed různých světů,

hry plaché milovník, křehkého přítel snu.

A vždycky bojíš se, že nedokončí větu,

a vždycky bojíš se, že přejde v onu tmu.

By došel, pospíchá; by došel, život dává.

By vyhrál, sází vše: čas vše je u hráče.

Má jakous bezbrannost, jež muže překonává,

a úsměv podivný, jenž ženy rozpláče...