JINOCH.

Zřítelnice horečné a kruté,

pátrající do svítivých krajů.

Mladý hochu na pokraji lesa,

dívej se, dívej se, dívej!

Z města vyšel’s neznámou hnán touhou,

jakobys tu věděl o jistotě.

Nedočkavě pomrkáváš, pátráš,

horký dech letí a letí.

Vše se leskne bledě – sametově:

louky, kostelík a stádo ovcí –

zdá se ti, i šalmaj že lze slyšet

a výskavý chorovod ženců.

Na pokraji břízového lesa

hladíš mech svou hebkou dívčí dlaní,

těžké, sladké zápolení bije...

Šeptáš: Vše ve slově sloučit,

jež by ton i čas i světlo stihlo,

skrytý pořad všeho toho dění,

přísný zákon, laskavost všech náhod – –

pak bych byl nad věčnost moudrý.