Jinochu jest úzko

By Vincenc Furch

Jinochu jest úzko

Doma, – pud jej žene,

Aby v dálce hledal

Pyšné štěstí sněné.

Jako vodopádem

Přes skály se vrhá –

Co se vzdor mu staví,

Do hlubiny trhá.

Co mu ukazuje

Cestu k domácnosti? –

Jemná, jasná panna,

Plna lahodnosti;

Když se ta mu jeví

Na domovním prahu,

Mine pyšné zdání

O všem jiném blahu.