Jiný ghazel v jeseni.

Teď, co se hrozny zlatem zaskvívají,

na záhonech se astry usmívají,

při plné číši v dobrém rozmaru

si do kola druh s druhem zazpívají:

O krásných dívkách, které koketně

vějířem ňader vlnu ukrývají,

o zlatých, sladkých časech mladosti,

jež nelítostně s láskou uplývají,

o polibcích, jichž stále míň a míň,

jež jako první sladké nebývají,

o rukavičkách, stužkách, kadeřích,

jež v skřínkách s listy lásky setlívají,

o vlasech prořídlých, kdys tmavých, teď

jež stříbrnou se vlnou zachvívají,

o písních, které v sklonu mladosti

tak veselé juž noty nemívají,

o všem, co vadne lidských losů hrou,

nad čím se oči slzou zatmívají.

Však nad troskami sladkých hříček těch

číš plnou teprv prázdnit umívají.