Jiný národ mužů svých vlastnosti

Jiný národ mužů svých vlastnosti

V zpěvích zpočísť chlubně zná,

Ale Čech svých koryfeů ctnosti

V útroby své vděčné pojímá –

Zde však máme jediné jen jmeno

Ve mateřské řeči své,

Jmeno: „Otec“ budiž vysloveno,

Jímž Tě žácstvo Tvoje zve!

Dovol tedy, ať vždy Tebe zveme

Jmenem Otce, jež zní srdečně,

Věrnýmť srdcem Tebe milujeme,

Jako dítky přímě a vděčně.

Nechť Ti jiný jiné jméno dává,

Jakéž zásluhám Tvým přisluší,

Žák Tě prostý všude zachovává,

Jako syn rodiče v své duši.

Vy, již ztrátu svého učitele

Nyní jinochové kvílíte,

Vy Jej aspoň snahou duše celé

Matce zemi české vrátíte;

Každý z vděku pěstuj krásné růže

A lilie něžné, bledavé,

Ať Mu věnec splésti může

Z barev drahé vlasti české své.

V jinou zemi bera se sesterskou

Přijmi, Otče! přání žáků svých,

Přání vřelé, jež Ti duší českou

Přinášíme co květ zásluh Tvých:

„Šťastná hvězda žití světiž Tobě,

Kudy jenom stoupí noha Tvá,

V každém místě, též i v každé době

Nebe ať vše blaho své Ti dá!“