JINÝ PORTRÉT MLADÍKA Z DOB ROMANTIKY

Toť mladík plachý je; a běda, jak se klame!

Sen obloudí jej vždycky čarovný.

A místo žen, jež denně potkáváme,

ty, které nejsou, vidí královny.

A neunaví přísahou ni stonem.

Miluje. Obraz. Sen svůj. Ideu.

A třeba doved’ postát pod balkonem,

žebříků neužije Romeů.

Lesk blouzní očí těch. Oh, páže středověku!

V nich marný stesk je, marné volání.

Jak hrdé srdce to, s tou touhou po daleku!

Chcete-li Paní být, on umře pro Paní.

A plachý vůči vám on bouři bude vítat.

Neschopen krásných slov a řeči souvislé

zmíraje neřekne než zvláštní onen citát:

Jak vzduch jsem měl ji rád, na sebe nemysle.