Jiný román.

Já znal je oba, jak se trápili

pro chimeru a samou lež,

z poháru štěstí jen se napili,

a osud před nimi jak strmá věž.

A neměli víc síly vzdorovat,

ó hrozné, marné boje zoufalé!

Kdes v dáli zřeli maják jasně plát,

než oni v moři – maják na skále.

Svit jeho chvějný zřeli, dokola

však divoce se vlny lámaly,

kdo ruky podá, v pomoc zavolá,

když sami se tak hrozně klamali?

Zda udrží se nad tou propastí,

co písní svou si myslíš, básníku?

Proč mlčíš, ač k nim pln jsi účasti?

Vím, znáš těch spodních proudů tragiku.

Ty vždy se vzepnou, vždy vše rozdrtí,

i vůli, snahu, k spáse, k blahu vzlet.

Tak zápasiti budu do smrti

a kol nich dál svou drahou půjde svět...