JINÝ SVĚT.

To jiný, zvláštní svět je, v kterém žiji;

já vím, že krásu pro sebe jen tvořím,

že slední zbytky starých valů bořím,

jen kráse tkám svůj sen i melodii.

V ní dýchám, pouze my jsme spolu sami,

ji poskvrnil by, kdo by vstoupil třetí;

jí pouze možno jest mi ozdravěti,

krok dál, svět číhá s novou hadů změtí.

My spolu snoubeni, tož já a krása.

Co spolu prožíváme – světu cizí,

za zdí tou ona perly v klín mi ryzí

s úsměvem vděkuplným stále střásá.

A jak to v báji – nesmím otevříti!

zde svět jest pouze náš a my v něm páni:

jen na píď otevřít – jsme pochováni,

nám zbude krásy přebytkem jen mříti.