JINÝ SVĚT.

Jest ještě jiný svět než zemské hlíny

a jiný život nežli našich těl –

jde s námi sloučen jako naše stíny,

ač nedostižný, obláčků jak běl.

Vždy, se svým nitrem když jsme osaměli,

nás dotýká se křídlem tušení –

v něj slzou pohlížíme rozechvělí,

ať z bolesti či štěstí pramení.

Jej tušíme, když úzkost hrdlo dusí

a smutek ramenem nás ovíjí,

dráp bolesti když srdce sápe v kusy

a osud na kříž ruce přibíjí.

A tušíme jej, v drahých očí svitu

když naše zemskost mlhou rozplývá,

a zdá se nám, že plujem ku blankytu

v svět, jenž se jimi na nás usmívá...