JINÝ VEČER.

Borovice zrůžověly

v šikmém světle západu –

s oblitými sluncem čely

půjdem, ženo, rozechvělí

u večerní náladu.

Vánek usnul již kdes v sítí,

půjdem na hráz rybníka;

hladina se v dálku svítí,

západ zvolna v žár se nítí,

ze žil dne krev uniká.

Rozlévá se po nebesích,

rybník krví naplněn –

tichý smutek utkvěl v lesích,

na mýtinkách, v drobných vřesích,

v zmlklých dálkách bez ozvěn.

Den, jenž zemřel, zvolna chladne,

měsíc lampou nad ním již –

konec, smilování žádné...

Stul se ke mně víc než za dne,

cítíš, jak jsme sobě blíž?