JINÝ VZDUCH.

Kdo jsi Pražák s tělem, duší,

kdo o slávu Prahy dbáš,

nastav ústa, oči, uši,

ať uslyšíš, uhlídáš.

Veliké se věci dějí,

lidé pokrok, světlo chtějí,

hnusí se jim tápat v tmách

a copy mít na hlavách...

Provětrati prý se musí

ztuchlina v radničních zdech,

systém pořádku se zkusí

na otrlých konšelech,

korrupci a strýčkovaní,

které pěstovali páni,

nechť zuří a mají vztek,

prý se sáhne na zoubek.

Asanace, elektrika,

plynárna i Littengrün,

staromladočeská klika

prohlednou se proti světlu,

a kde třeba vzíti metlu,

tam se metla přiloží

a co nutno naloží.

Moc je síla – vzdorovati

silou pouze možno zas

a sílu má ten, kdo platí

a kdo zlu chce stavět hráz.

Jsem-li toho vědom cele,

nenávidím nepřítele

a když syt jsem útrap zlých,

setřesu je s beder svých.

Kdo máš rozum, srdce svěží

povinnosti svoje znej

a jak vichr bez otěží

k útoku se odhodlej.

Zalomcujme barabinou

odpornou a nehostinnou,

aby vzduchu, světla proud

mohl do ní proniknout.

Šosáky a parukáře

pochovejme v její zdech,

vyhánějme z chrámu lháře,

kteří šlapou po květech.

Srdcem Čech je zlatá Praha

všem nám milá, všem nám drahá,

proto nutno Čechu – jít

a to srdce zachránit.