Jiří z Poděbrad.
By Josef Uhlíř
Zasedli spolu: Jiří z Poděbrad,
král český, s mistrem Rokycanou;
a za nimi se do jizbice vkrad‘
Paleček šašek a sed‘ stranou.
Lid zval jej bláznem; král však z jeho svády
nejedno zrnko vystih‘ moudré rady.
A k Rokycanovi tak vece král:
„Již vidím, že to půjde stěží;
však dobře víš, co do Říma jsem psal,
a koho vyslal ku papeži.
A jaká zvěsť mi? – Že prý církev svatá
neuzná nikdy Čechů kompaktáta.
Teď do konce sám Fantin kardinál
sem vyslán do Čech na kacíře:
bych k danému prý slibu věrně stál
a Čechy nazpět získal víře:
by zbloudilci se na pokání dali,
a bez vína chléb Páně přijímali.
Toť holý ústrk! Já mám k slibu stát?!
Vždyť jednám tak, jak články znějí,
řídě se ve všem slovy kompaktát,
stvrzených slavně v Basileji.
A v kompaktátech přece zřejmě stojí:
že v Čechách volný obřad pod obojí.
Však co to platí? S římskou svévolí,
když ta si jednou něco zmane,
i všichni svatí marně zápolí;
ta svého volky neodstane! –
A teď se tebe táži, milý Jene,
kdy nad námi se duha míru sklene?“ –
„Po dobrém nikdy!“ vece vážně kněz:
„Stolice římská slov tvých nedbá,
ty, vím, se nepoddáš; pak ale věz,
že tobě hrozí církve kletba,
a kletbě v patách pod znamením kříže
že proti nám se krutá válka zdviže.“ –
„Pak staniž se! Věc chtí-li v krajnost hnát,
my nevyhnem‘ se chabě boji;
však nikdy nevzdáme se kompaktát,
ni povinnosti k podobojí!
To naším heslem! Jeho silní vznětem
se v zápas dáme třeba s celým světem!“ –
Tu odezval se šašek Paleček:
„Má jsou-li ústa odvážlivá,
již promiň, pane! Však ty sám jsi řek‘,
že řeč má zrno pravdy mívá.
Leč tenkráte jsem živým lidu echem
a slov, jež hýbají dnes každým Čechem.
Jakmile prý svůj z pochvy tasíš meč,
a výmluvnosti šlehnou blesky,
jež v hruď nám metá Rokycany řeč,
ku zbrani sáhne ves lid český.
Zříť ve vás obou druhé podobojí,
a ku starému nové heslo k boji.“
Usmál se král: „Znáš, Jene, přísloví:
Blázni a děti pravdu dějí?“ –
A Rokycana vážně odpoví:
„I to: Vox populi, vox Dei!“ –
A hle! s tím dvojím heslem podobojí
vítězil Jiří v každém na to boji.