Jiřík.

Jaká mne holka ráda má:

Neřeknu žádnému;

Zalíbila, mně jak se zdá,

By hned se každému.

A pak, kdyby mně svedli ji,

Jiříkby umřel snad!

Ó ať to žádný jen neví –

Že mám Barunku rad.

Co charpa očko modravé,

Tvářinky jako krev,

A pysky růžné, lákavé –

Nemáť jich na sta děv.

Krček bělý co mléko jest,

A vlásky přisnědlé.

Barunka, věřte mou na čest,

Kochá samotna mne.

Ach! Teď tomu jsem smutný dal!

Já popsal děvče své;

Jestli mne někdo poslouchal,

Tak hned k ní poběhne.

Než já k vratům se postavím,

A k ní bude kdo chtít:

No! jej nevhodně pozdravím –

Musí zas po svých jít.