Jiřímu Brandesovi.

Děl’s: Ukrytá že v lidu našem síla,

jež náhle mohutnými šlehá blesky,

že jako chrám jsme, jehož krásné fresky

barbarská ruka pro věk zabílila.

Však clonou vápna, jež ty divy skryla,

dál tvarů, barev dávné arabesky

se rýsují, v budoucna temné stezky

že síla ta nám cesty vyzlatila.

Za krátký čas to stihnul’s orlím zrakem,

co domácí sok nezřel řadou věků,

co krylo mlhou se a záští mrakem.

Ty’s předsudků strž hbitým přelít’ ptákem,

ne darmo sluješ Jiří, světla reku,

Ty dobře chápeš, jak zlý boj náš s drakem.