JIŘÍMU KARÁSKOVI. (I.)

Jsou za tebou ty pusté tesy skal,

po basaltu jichž s přísnou velebou

krev stéká, již vynutil Ideal,

jsou za tebou.

Vše harpye, jichž křivý spár tě rval,

jak mladý Jiří deptáš pod sebou,

sen, jenž tě vzrušil, murou prchá dál!

Ta, o kterou jsi děsnou sázkou hrál,

ta nedotknuta všední pošklebou,

jde vstříc ti – Krása! Vím to. Prach a kal

jsou za tebou!