JIŘÍMU KARÁSKOVI. (II.)

Ty vstříc jdeš Zoře... Začíná se dnít

v tvé duše kalichu, zkad po prostoře

kol proudí perleťový, jemný svit,

ty vstříc jdeš Zoře!

Na prahu jejím ples, tě pozdravit!

Již tichá radost proniká tvé hoře,

tak sladká rosa padá na pažit.

Medusa ustává již kšticí chvít

a vstříc ti duje Krásy moře, moře!

Jak v lázeň křtu pokojný neofyt

ty vstříc jdeš Zoře!