JIŘINA,

Čert s myslivcem se v krčmě sešli,

by odpočali na chvíli,

z jednoho džbánku napili se

a tak se spolu bavili:

– Nu, u vás v pekle pořád teplo,

no, to je věru dobrota,

psí zima venku, vítr fičí,

a v uhlí strašná drahota. –

– Ba, u nás teplo. Ale, pane,

z těch hříšníků jde strašný smrad,

a pro průvan se nedá ani

kol pecí řádně provětrat. –

– Tak. Jak se vede Jidášovi,

jenž zradil pána Ježíše? –

– Byl na zádech už upečený

a smaží se teď na břiše. –

– Hm, nepříjemné. Račte, prosím,

snad pod Jidášem topit sám? –

– Tak, prosím. Já mám vůbec zrádce

a dobře pod ně přikládám. –

– Toť zajímavé. Kteří páni

jsou to tak, prosím, zejména? –

– Nu, Štěpán z Pálče, zrádce Husův,

ta liška zlá a pálená,

Milota z Dědic, Čapek ze Sán

a Sigmund, šelma ryšavá,

a tomu, pane, zvláště topím,

neb zradil bratra Václava. –

– Společnost pěkná. Druzí čerti

též mají mnoho na práci? –

– To nevím, pane, u nás každý

se jen kol svého trmácí. –

– A Lucifer? – – Ó náš pan kniže

na trůně sedí ze zvyku

a z tlustých kněh si dává čísti

seznamy nových hříšníků. –

– A Luciferka? – – Leží právě,

má bolest v zádech, v hrdle pal,

když byla ondy na procházce,

kříž po ní někdo udělal. –

– Jo, jo, – řek myslivec a dopil.

– Tak s bohem, musím už zas jít. –

– Tak s pánembohem! Jdu též hnedle,

čas bude v pece přiložit. –