Jiskra Božství.

Co jest člověk? co jest život jeho?

Stín jest člověk, život jeho sen. –

Od hvězd spadlá jiskra Božství jen

Můž mu půjčit bytu skutečného.

Sletěl blesk: a bělmo s pošmourného

Oka padá, mrak se mění v den.

Sletěl blesk: a srdce vře, až ven

Proud se cytů vroucných valí z něho.

Světlo, světlo, to jej z spaní budí,

Vznáší k hvězdné nebes výsosti:

Láska, ta ho stezkou milosti

Zmrtvé říše v ráje květlé pudí. –

O, jenžs pravým obou ctitelem –

Buď y mým vždy věrným přítelem!