Jiskry – dumy.

Jak divně se mi v srdci dělo,

když čas je vzbudil, život zžeh’,

až náhle sluncem býti chtělo –

a zahynulo v plamenech.

Vše v popelu! Jen někdy maní

výš vzlétá z něho jisker tlum...

Tu vzplane zrak a v klenbě skrání

lká hejno uvězněných dum.