JISTÉMU BÁSNÍKU.

Nač jen neustále hekáš,

A nás svými verši lekáš,

Jak bys jižjiž umřít chtěl?

My tvým slovům nevěříme,

Nebo to my dobře víme,

Že lež pouhá tvůj je žel.

Srdce stále v ústech nosíš,

Jeho ranám o lék prosíš,

A mluvíš jen o hrobu:

Nech těch lživých, holých frází:

Pakliže ti přec co schází,

V hlavě hledej chorobu.