Jistota.

Možná-li a smím-li věřit?

Není sen to, ludný blud?

Jesti spanilý chrám lásky

Opravdu mi odemknut?

Květ se třpytí, hvězdy kvetou,

Nebe, zem celují se,

Všudy zpěv a ples – neb Ona

Miluje! A koho? Mne!

Ač nemluví její ústa,

Oči mi to zvěstují,

Mlčky, však srozumitelně,

Jak i hvězdy rokují.

Mlčky spolu chodí hvězdy

V říši modré výšiny,

Přec jich mluvy smysl vniká

Až do srdce hlubiny.

Miluje mne! V této víře

Žíti chci a dožíti,

Ta v mých ňádrech chuť a sílu

K činům stkvělým roznítí,

Až pak Ona, uznávajíc,

Že má víra nemine,

Dojata i potěšena

K prsoum svým mne přivine!