Jistý chléb.

Jedinou mám dceru, stará máti,

nevím věru za koho ji vdáti,

tomu-li, kdo zlaté skvosty robí,

či kdo kvítím prostý širák zdobí,

když žní doba zlatým klasem kývá

a skřivánek nad hlavou mu zpívá,

Nechť si u zlatníka žena hoví,

raděj přece dám ji rolníkovi,

který setbu pěstí, pole oře,

dobře vždycky na jeho je dvoře;

zlatník marně chleba v městě hledá,

dřív-li k němu rolník zrní nedá.