JITŘENKA.

Mnich Tomáš celou noc dnes neusínal.

Byl strážcem kaple. Pořád se mu zdálo,

že věčná lampa před oltářem shasla

a jeho srdce, jeho bledí rtové

noc celou protřásly se na modlidbách,

noc prochvěly jak plamen věčné lampy.

Až před úsvitem pochybami uštván,

se vzmužil z lože tvrdého, šel v kapli,

klíč zaskřípí – ach lampa vskutku shaslá.

Však na oltáři klečel anděl bílý

a třímal v dlani světlo oslnivé.

Tu rozchvěn žasem, Tomáš rozžal lampu,

rozžal jí ztěží, ruce se mu třásly.

A anděl ihned rozpjal sněžná křídla

i vzletěl, jak se motýl vznáší z květu,

vzlét v okno dlouhé, probleskl jím snivě,

jen červánků třpyt zanechal mu na skle.

Klek bratr Tomáš, patřil oknem k nebi –

však nezřel anděla, ni jeho lampy,

jen jitřenka se smála s nebe v kapli.