JITŘNÍ CHÓR ZPÍVÁ...

Je často v nás ticho, jak dnění

by váhalo všeho se tknouti...

A často je mrtvo v snění.

Spát nelze ni zadřímnouti...

Však v ledových poutech spí, v mrazu

vše kolem, jsou vzdáleny světy...

Mráz na výších horského srázu

jen ledové kreslí květy...

A přece... Jak v horském chrámu

tvé jednou přec zaplanou svíce...

Hned ožijí v jejich plamu

i svatí a orodovnice...

Jsi kostelík, zapadlý v sněhy,

v němž o jitřní dětský chór zpívá,

a kadidla vůně, dech čistoty, něhy

v modlitbu jedinou splývá...