Jitřní hlasy.

Po noci probdělé sen oči klíží

a mdlobou jímá tě na loži s nebesy,

ač zlatá záře již se jizbou plíží

a s krajkou záclon v okně hraje si.

V své tušíš mrákotě, jak Paříž vstává,

kýs příliv bouřlivý tak temně slyšíš hřmít,

jak boj by vzplanul zas za lidská práva,

do tvrdých bastil jak by chtěli bít.

Z vln šumivých zní vážný chorál hlasů

„Vlasť!“ „Volnosť!“ „Světlo!“, hesla slyšíš, chvílí zpěv,

v snů přeludu zříš zoru svatých časů

a nevíš – že to dryáčníků řev!