JITŘNÍ MOTÝL

Noc, jež se na obzoru chmurně tměla

jak obří kukla z doby prasvěta,

v níž tajuplná bytost zakleta,

se náhle jako bleskem rozevřela.

Tu obzor vzplál jak sopka dštící jasy,

jež z otevřené kukly prýštíce

se roztékaly v světel tisíce,

až vynořil se motýl bájné krásy.

Jak ryzí zlato byla jeho hlava,

měl křídla ohromná a usměvavá,

jež chystala se k letu do nebes.

Pak rozpjal luzná křídla v zářné pýše,

by jako nadpozemský přelud tiše

se nad zemí a vodou zvolna vznes.