Jitřní zpěv na 1. máje.

Rozkoší vlahých purpurové deště,

snů mystický ples

mi do skráně vnes’

dech Jitra úrodný, dob nových příchod věště.

Záblesky rudé svítání,

rozlity s Pohoří dalekých svahů,

tichá mé duše ústraní

zjásaly koncertem tajemných vztahů.

Roj illusí vnadných

mě zajal, mnou vířil, mě kolébal v sen,

rozepěn,

vlnami rythmů svých ladných.

Jak žhavá se zmocnila ňader mých touha,

bych věčně tou písní žil, kolébán,

tak jemně, lehce a zdlouha! – – –

Leč sálavé paprsky růžových bran

nebeskou rozkoší blahou

sily mi v duši snů mystických van,

útěchu vlahou:

Nová je doba! Buď pozdraven Den

s Pohoří modravých svahů,

úrodný práce vzruch buď pozdraven

za jitra na samém prahu!...