JITŘNÍ.

Ty přišla jsi mi ve snu

tak plaše stisknout dlaň,

jak v lesní stezky těsnu

se mihne bílá laň.

Tě zlíbat skočím s lože,

je síň však prázdna zas,

jen jak by ještě vzduchem

se třás tvůj zlatý vlas.

Snu hebké to snad struny

ze serafinských lyr –

zpět všeptám sen ti slunný

v jich zpěvů hvězdných vír.

Však hrne-li to zoře

již paprsky v boj s tmou,

já po jich šípech pošlu

ti jitřní píseň svou!