Jitro.

Jasnou jitřenka již rudne září,

aj, toť příchod slunce zvěstuje!

Tvorstvo, které Pán Bůh pěstuje,

s vyjasněnou probouzí se tváří.

Na blízku, v dáli

Boha vše chválí,

oběť mu přináší za nový den:

Květ – vonné dechy,

slavík své vzdechy,

potůček hrčí mu ku slávě jen.

Kvítko mu v očičku

věnuje slzičku,

písní se ozývá hájek i les;

vody a skály

moc jeho chválí –

jeden vše souzvuk a jeden jen ples.

Zlaté slunce pozlacuje pláně,

ranní hvězdy zhasnul jasný kmit,

zvonek cinká, kleká zbožný lid,

z úst mu pozdrav line: Anděl Páně!