Jitro na moři. (III.)

V skalných břehu loktech dřímá moře,

zkolébáno vánkem v tichý sen;

prolukou, kde hora spěchá k hoře,

usmívá se probuzený den;

se stožáru lodi k jihu táhne

stříbroperý racek k druhům zpět,

a v mé duši, po kráse jež prahne,

zulíbáno zory zlatým retem,

počíná se s purpurovým květem

zarosená píseň rozvíjet.