Jitro na moři. (IV.)

Za zory po vodách zvlněných

loď plula, jinovcem jata,

každá z vln měla na skráních

korunu z rudého zlata,

šplounala, s lodí si hrála,

vznesla se, šeptala, smála.

Proč asi v ňader útaji

bolesti vlny – ach škoda! –

též zlatých korun nemají,

jako ta lazůrná voda;

či jest jim korunou krásy

píseň, jež k světlu se hlásí?