Jitro nad Lipany.

Zář žhavá, v kterou tmavý stín se mísí,

jak krvácel by vesmír ranou sterou,

pláň polila tak nevlídnou a šerou,

v níž hřbitova jsou vryty smutné rysy.

Hleď – chmura černá s nebes středu visí,

a jak se rudé plameny jí derou,

s tou chmurou na se podivný tvar berou,

že husitský to prapor, řekl bysi.

Máj třicátý čtrnáct set, třicet čtyři...

A zdá se dnes, jak vzcházelo by znovu

to hrozné ráno ze staletých rovů.

Vzduch krví čpí, a ticho kol se šíří,

jak na bitvu kdy ohromný voj čeká

a s modlitbou si za smrt na zem kleká.