Jitro v městě.

Jak jitra duch mha po městě se plíží,

sklem svítilen zní chvějně větru dech

a sporé chodce rozeznáš jen s tíží

v hře stínů po vlhnoucích kamenech.

Ó znám, znám za časného jitra chůze,

jich kroky denně slýchám ulicí;

to do továren v ošumělé bluze

jdou šerem těžce, chvatně dělníci. –

Zda mnohý ohněm zraků nespočine,

když pro chléb svůj jde chladnou, ranní tmou,

tam v okno, za nímž v loži údy líné

pán zhřívá za spuštěnou rolettou?