Jitro.

Slunce vítěz rozplašilo

Bleskem mraky nocy divé,

Ze snů strašných probudilo

K činům duše starostlivé,

Zem y nebe, pták y kvítí

Jeho pronikání cýtí.

Les y hora poskakuje

Jako lidé veselostí,

Že se krása obživuje

Zmlazujícý barevností,

Hlavu hrdá sosna v lese,

V sadě růže vzhůru nese.

Z mladnoucýho srdce sýlu

Čerstvé vůně sype kvítek,

K plesu budí každou žílu

V poli vejskajícých dítek,

V sadli panna vnadná vkročí,

Rozkoš z krásy sladké točí.

Kyžby, krásné jitro! všudy

Takto moudrost zasvítila,

Aby jedovaté bludy

Z tmavých myslí vypudila,

Po všech zemích pokoj svatý

Přinesl národům věk zlatý.

Tuťby prohlížeje světy

Jasným okem mudřec zdravý

Zbíral rozumnosti květy,

Pěstoval štěp ctnosti pravý,

Nehřmě párou světlo plodil,

Lidi k veselostem vodil.

Zahradami kvetoucými

Chodíc trhaliby kvítky,

Rozkošemi sladnoucými

Jako zdárné nebes dítky

V nevinnosti blažíc sebe

Stavěli sy v světě nebe.

Láska v spanilosti čisté

V pouti lstného živobytí

Rodilaby štěstí jisté

Plašíc zrady hromobití,

Růžemiby stlala cesty

Na pustinách pro nevěsty.

Vábným radováním hlavy

Zvětřujícý sjednotila,

Drsné ohlažujíc mravy

Jedu trpkost osladila,

V žíly zmrzlé starců mroucých

Nacedila cytů vroucých;

Ažby hvězdy budoucnosti

Jasné cestu vyměřily,

Z radostiby do radosti

Oslavency překročili,

Kdeby s rozmilými otcy

Poznávali Božské mocy.