Jítro?

Byla prý noc a já spal.

– Teď jitro. – Není to blamáž všech jiter? –

– Není to snad umírání, není to pohřeb?

Když odešly tíživé sny, já čekal teprvé spánek;

ale jaký to posměch!

Stmívání, ticho, sněžení volné

a v duši nesmírný smutek v šlépějích snů –

Ó, marně čekám okamžik velkého východu Slunce,

ó, marně za tebou rozpínám ruce: Radosti.

Je každé mé jitro chorobným dítětem noci,

té, kterou prožívám sám v loži pichlavě teplém,

v které se svíjím a naslouchám modlitbě ticha,

v které mi šílenství usnouti nedá,

v které mi Pomsta vyhrožuje za veliké, neznámé Viny,

a v které němá Skepse zoufalství posměchem bije.

Byla prý noc a já spal.