Jítro.

Mládenče, budiž mi pozdraven. Přes tvorstvo

Vznášíš se s znějicým schopem radostně a pyšně!

Tvé líce, jak žhnou

V řeřavosti ranních červánků!

Tvé ryšlavé se kroužicý vlasy, tvůj daleko plápolajicý

Šafránový plášť, jej nadýma, hle! ranní vítr,

A s růže bere listí,

Jenž ti jasné obvíjí čelo.

Tobě, nesmrtedlný, tobě slaví mladý svět,

Tobě pohrávajicý jezero, tobě zapálený les,

Tobě vysloněný pahrbek,

Tobě perlami posetá louka.

Tobě, Nesmrtedlný, tobě harfa má plesá,

Vroucně tě miluje srdce mé. Nebudíliž tvá tichá hubička

Mne z ochromujicý zdřímoty

Do rozkoší bytnosti?

Blaze ti, papršlicý, blaze! Opásej, kdykoliv se navracýš,

Mé kyčle s sýlou. Zocelůj pevným zdorem

Má stehna. Naplniž

Mé trubice s lvovým tukem.

Tvá mladost nikdy nevadne. Ale má

Vadne brzy. Nedlouho, hle, již hledáš

Mne nadarmo v poli,

Voláš nadarmo zdřímače.

Hluboko v prachu jest mé spaní, nízký můj se zelenajicý byt.

Rosůj na něj slze, milostný! a červeň ho zlehka,

Až tvůj nebeský bratr

Mne zbudí k věčnému dnu.