JITRO.

Modř stínů leží v lesní stráni,

nebe je plné červánků,

všecko je samé usmívání

země, procitlé ze spánku.

Kalicha květu kalich květu

jak v pocelu se dotýká,

žádostné lásky milostnou větu

vstříc vánku šeptá osyka.

Všech ptáků srdce rozechvělá

jsou jeden jásot, jeden zpěv...

A kdesi v dálce hučí děla –

a ze žil stříká lidská krev...