Jitro

Blesk dveří otevřených do slunce a rána,

zívnutí země sytě bezstarostné,

tak ze široka chválit umí Pána

zpěv kohoutí a lidské srdce sprostné.

Dojačka plná pěnivého mléka,

vzduch drsně lahodný a nohy studí rosa,

dvůr plný slunce, které po zdi stéká,

a radost tančí na trávníku bosá.

Tak jako tebe, stříbrošaté ráno,

tak miluji jen podzim zlatě plavý,

jenž na šatech má šípků postříkáno

a rudé listí za ozdobu hlavy.

Tak jitro zemské světlu srdce vrátí

a jeseň mluví ohni tlumenými,

požatých polí obětními dýmy

o světle na horách, jež tma už nezachvátí.