Jitro.

Zdráva buď, sestro! kam včasně tak zrána?

Ještě sy dříme y straka y vrána.

Budiž mi pozdraven! – Lezu tu v háj;

Květen jej v květnicy změnil a v ráj.

Poď jen sem, Melino, cosy ti povím.

Nepůjdu! – Sklamat, jak onehdy? – to vím.

Blahová! Nech to a poď! M. Kde pak květ

Vezmu? D. Je zahrada má toho svět.

Sama ach k tobě zde? kdyby kdo hleděl.

Matka snad? – což, byť y otec to věděl.

Jense ty kasej a přes plot se vhoď!

Tu jsem! Cos chtěl? mluv, a k květům mě voď.

Sedněm sy tuto hle pod vrby trochu!

Pod vrby! – rosa je, medový hochu.

Kvítky chceš? Darmo nic. Dostaneš vše,

Pozdrav však zpěvem prv jaro mi zde.

Schytralče! – pravda syc jitro je krásné.

Tobě pak hrdlo, jak víme, je hlásné.

Chcešli se připojit, otevru rty.

Proměnně? – budiž! jen začni již ty!

Zyma již klesá!

Leskne se máj!

Tvorstvo vše plesá.

Z země je ráj.

Flořiny dítky,

Milostné kvítky

Snesly se v háj.

Větry již pouští

Balšamu dech:

Zřídlo pak houští

Skropuje mech.

Krása se chvěje,

Radost se směje

Ode stran všech.

Ó vítej, ó vítej, ó rozmilý máji!

Ó proudy, ó růže, ó palmy tam v háji!

Vy všickni jej slavte, on zajisté sám

Vás vzkřísyl, a život y slíčnost dal vám.

Vlaštovku vlasti

Vracuje cyt.

Strnad sy v chrasti

Zvoluje byt.

Všecko jde k svému. –

Srdcy ach mému

Těžce se krýt.

Všecko se pojí,

Co se jen zná.

Drozda drozd kojí:

S květem květ hrá.

Holeček holku

Zůve sy k spolku:

Jáť – tebe – má!

Ach, milý, mně cosy jme srdce a klíží. –

Co! jistě se kdosy tam od zadu blíží.

Tak teskno mi ňádra ach sevřelo cos,

Jak kdyby mi truchlý měl nastati los.

Y kčemu je, dítě, ta bázeň? aj chřestí

Jen s jekotem voda, ta zvěstuje štěstí,

A větry jen vanou, ti líbají květ,

A s námi se baví: my zpívejme hned:

Příroda holá

Zakvetla zas.

K blahosti volá

Života hlas.

Zrostliny čijí,

Blaženost pijí

Z plnosti kras.

Nás však cos souží.

Ňádra ach žhnou –

Srdce jen touží –

Prsy již mrou.

Plamenem zhusta

Žížnivá usta

Bez vlahy schnou.

Lilium pije,

Chřadneli kdy,

Rosu, a lije

Zápachy vždy.

Nuže my blažme

Prsy a vlažme

Vyprahlé rty!

Zhasme jej, zhasme

Oheň ten zlý!

Zhasme jej, zhasme,

Neboť jest zlý!

Mozky y kosti,

Kudy se vhostí,

Spáliti ví.

Ach láska, ta budí a koření štěstí!

Již vře a již číše nám rozkoše chřestí.

Ach život – ó duše, jenž miluješ, svol

V to cýtění sladké a v libý ten bol!

Tak ti dva Květen hle vítali pěkně.

Dál co se dálo, kdo miloval, řekne.

Slunce v tom vzejde: tu Melina vskok

Bez květin k domovu napiala krok.