Jitro.

Lesy se budí v modravé páře,

krásný den v písni pták prosí,

zbuď se, má duše, svět je pln záře,

květiny plny jsou rosy.

Co jich jen vstalo, zrakem kam klesnu,

noha kam hne se a vkročí,

věř, že se nad tím, ještě zpol ve snu,

zarosí vlídné tvé oči.

Vlídné tvé oči – květy dva svěží –

přes které řasa hedvábná splývá,

kde ten máj celý v zrcadle leží,

odkud se něha tvá dívá.

Zrosí se slzou v tichém tom štěstí,

že to jde se srdcem v shodu,

že vidíš kolem všecko jen kvésti

u jednom velikém hodu.

Zrosí se slzou, soucit jež viní,

který tě provází všude:

kolik těch květů čistých jak nyní,

kolik jich na večer zbude!