Jitro.

Vlídné šero, svatý míre,

již stoupáte k nebesům!

oběť jste vzbuzené noci,

ježto prchá k pralesům.

Dní se, dní se, zlaté mlhy

nad zlatými řekami,

a tušení zlaté táhne

štíhlých stromů hlavami.

Sladké zamlčení noci

šeptem větřík zrazuje,

a sevřená peruť duše

vědomím se rozchvěje.

Úsvit v srdci otevřeném

bůžky snů již zaplaší,

a mě k velkým, jasným světům,

k sluncím pravdy unáší.