Jitro.

Slunce v rouše purpurovém

Po stropě po oblakovém

V slávě kráčí nebeské,

Zahání mlhavou temnost,

Rozsívá přeblahou světlost,

Zlatí vrcholky horské.

Vše stvoření se raduje,

Skřivan v letu prozpěvuje

Tvůrci svému pochvalu;

Stříbrným leskem rosička

Krášlí strakatá kvítečka,

Vydává chladnou vláhu.

Veselá se stáda ženou

Skokem na pastvu zelenou

Libovonných trávníčků;

Ženci radostně zpívají,

S ostrým srpem pospíchají

Žíti zlatou pšeničku.

Člověk z stavení jak vyjde,

Do blahé svatyně přijde

Krásné přirozenosti;

Vše jej libě obklopuje,

Vděčné city v něm vzbuzuje

K božské dobrotivosti.