Již bije půlnoc.

Již bije půlnoc, – hranice dvou dnů to. –

Stojím u okna, v zahradě je šero,

strom, keř i háj – vše stojí nepohnuto,

na nebi měsíc a hvězd kolem stero.

V tom, když se kouzlil duch můj v sen o Tobě,

přitáhnul mrak, měsíce lesky žasly,

mně zdálo se, že stanul jsem na hrobě

a plakal jsem, že ty mé hvězdy shasly.